Do Česka se rozhodně nevalí „tsunami“ uprchlíků
Není to tak dávno, co proběhl v marockém Marrákeši dialog o migraci, který je známý jako rabatský proces. Je hlavním mezivládní platformou o migraci mezi zeměmi Evropské unie a zeměmi západní, střední a části severní Afriky. Bohužel někteří politici využili této příležitosti a začali bezprecedentně překrucovat fakta a závěry z konference s jediným cílem – zastrašit české občany.
Euro-africký dialog vznikl na popud Francie a Španělska v reakci na zvýšenou nelegální migraci v roce 2006. Právě přes tuto část Afriky v loňském roce přišlo do Evropy 85 % nelegálních migrantů a to je věc, kterou musíme urgentně řešit.
Konference přijala politickou deklaraci a akční plán spolupráce pro následující období. Jen pro informaci, nejedná se o žádnou právně závaznou mezinárodní smlouvu či memorandum, jak například tvrdí Okamurova SPD. Dokumenty se proto fyzicky nepodepisují. Zjednodušeně řečeno se jedná o závěry debaty šesti desítek suverénních evropských a afrických států. Nic víc, nic míň.
Je tak dobré zmínit, že naši občané se nemusí ničeho obávat, protože pro Českou republiku z nich nevyplývají žádné nové povinnosti ani závazky. Jsem rád a zároveň Vás mohu ujistit, že nebudeme muset žádným způsobem měnit legislativu ani dosavadní zavedenou praxi. Diskuse a její závěry nijak neřešily legalizaci nelegální migrace ani podporu masové migrace z Afriky do Evropy ani žádné právo na imigraci.
Bohužel někteří politici úmyslně překrucují fakta, aby získali „politické body“. V této souvislosti se ukázalo, že někteří lidé padli na lep médiím s nepřesným překladem deklarace, kde byl pojem legální migrace zcela nesprávně přeložen jako pravidelná migrace.
Způsob a proces přijetí legálních migrantů zůstává i nadále výhradním a suverénním rozhodnutím České republiky, kdy osoba musí v souladu se zákonem o pobytu cizinců splnit veškeré potřebné náležitosti. Záleží pouze na nás a našich orgánech, kdy a koho do Česka přijmeme.
Osobně tvrdím, že k řešení migrační otázky je potřeba klást důraz na prevenci nelegální migrace již mimo Evropskou unii. Toho ovšem nelze dosáhnout bez jednání s třetími zeměmi a prosazování našich hlavních priorit, které jsou pro Českou republiku jasné a neměnné - boj proti nelegální migraci, pašeráckým sítím, stabilizace migrantů co nejblíže místu jejich domovské země, posílení ochrany hranic či zefektivnění spolupráce na návratech.
Mohu Vás ubezpečit, že rozhodně nejsem žádným „vítačem“ nebo jak někteří s oblibou říkají sluníčkářem. Ale přijde mi zbytečné strašit občany vlnou migrantů, která pro nás není hrozbou. Záleží jen a jen na nás koho do České republiky přijmeme. A proto musí migrační a azylová politika zůstat v kompetenci České republiky. Nedávno vyšla studie, kde Česká republika vyšla jako šestá nejbezpečnější země na světě. Určitě jsem rád, že žijeme v bezpečné zemi a tento statut bychom si měli zachovat.