150 km/h na dálnici? Populismus, který ohrožuje životy i peněženky
Když se blíží volby, politici vytahují jednoduché triky. A jeden z nich je oblíbený – slib vyšší rychlosti na dálnici. Na první pohled to vypadá skvěle: kdo by nechtěl jet rychleji? Jenže realita je úplně jiná. Sto padesát na dálnici není cesta k větší svobodě, ale k většímu riziku. Je to drahé, nebezpečné a nakonec i kontraproduktivní.
Naše dálnice nejsou na takovou rychlost stavěné. Většina z nich má návrhovou rychlost 120 km/h, už dnešních 130 je na hraně. Vyšší rychlost znamená delší brzdnou dráhu, větší odstředivou sílu v zatáčkách a při nehodě i podstatně vyšší energii nárazu. A nezapomeňme na stav vozového parku: průměrné auto u nás má přes 16 let. Slabší brzdy, horší elektronika, méně airbagů – a pak chtějí politici, abychom jezdili rychleji než většina Evropy? To je hazard. Česko už teď patří mezi země s vyšší nehodovostí, v roce 2022 jsme měli o 9 % více obětí než průměr EU. A vláda se přitom zavázala, že počet mrtvých na silnicích do roku 2030 sníží na polovinu. Zavedení 150 km/h jde přesně proti tomuto cíli. Rozdíl mezi 130 a 150 km/h dělá na cestě z Prahy do Brna sotva pár minut. Jenže cena za tuto „úsporu času“ je vysoká – větší rozdíly mezi rychlými auty a kamiony, víc předjíždění, víc riskantních manévrů. A tady se dostáváme k další zásadní věci: Česko je tranzitní zemí. Kamionová doprava u nás tvoří obrovský podíl provozu. Zatímco osobní auta by mohla jezdit 150 km/h, kamiony zůstávají na 80 km/h.
Rozdíl mezi nejrychlejšími a nejpomalejšími vozidly by se tak zvýšil z dnešních 50 km/h na 70 km/h. A to na dvoupruhových dálnicích znamená jediné – více předjíždění, více riskantních situací a nakonec menší kapacitu celé silnice. Namísto plynulejšího provozu dostaneme pravý opak. Většina Evropy drží limity mezi 110 a 130 km/h. Polsko s 140 km/h je výjimka – a má horší statistiky než my. Německo? I tam je doporučených 130 a na mnoha úsecích je rychlost omezena. Trend je jasný: Evropa sází na bezpečnost, ne na závody. Aby nový limit působil důvěryhodně, stát instaloval „chytré“ značky. Jenže realita? 42 mechanických překlápěcích panelů, které umí jen tři obrázky: 150, přeškrtnutou 150 a šedou plochu. Nic víc. Žádná reakce na počasí, žádné varování při nehodě. Cena? 54 milionů. Jeden kus vyšel na 1,3 milionu – tolik stojí byt v krajském městě. Odborníci to právem označují za zastaralé a matoucí řešení. V době, kdy svět používá levnější LED tabule s online napojením, my montujeme „otočné kostky“ jako ze 70. let.
Stopadesátka na dálnici není o bezpečnosti ani o plynulosti. Je to politický symbol. Snaha ukázat voličům: „Dáme vám svobodu jezdit rychleji.“ Jenže ve skutečnosti jde o drahou a nebezpečnou hru. Riskujeme životy, rozhazujeme peníze a reálný přínos? Pár minut na cestě do Prahy. Pokud se ptáme, jestli chceme jezdit 150 km/h, ptáme se vlastně, kolik stojí lidský život. A jestli nám za něj vládní politici nabízejí 13 minut na 200 kilometrech. Odpověď by měla být jasná. Víc bezpečí nám 150 km/h nepřinese. Jen víc nehod, víc hluku, víc emisí – a další miliardy v nenasytném politickém marketingu.