Konec malování tratí do mapy. Česká železnice potřebuje priority a stabilní financování
Česká železnice se nemá za co stydět. Takový je závěr veletrhu Rail Business Days v Ostravě. Jako předseda správní rady Správy železnic vidím, kolik práce dnes reálně probíhá – od modernizace tratí a rozšiřování ETCS až po přípravu velkých staveb. V mnoha věcech jsme dál, než si veřejnost často myslí. Teď ale přichází další fáze: nestačí říkat, co všechno chceme postavit. Musíme jasně určit priority a říct, jak je zaplatíme.
Před námi jsou zásadní úkoly: dokončit rozestavěné projekty, zvýšit kapacitu hlavních tratí, zlepšit podmínky pro nákladní dopravu, pokračovat v přípravě vysokorychlostních tratí a zároveň udržet v dobrém stavu síť, kterou denně využívají cestující i dopravci.
To všechno má společného jmenovatele: peníze.
Jako předseda správní rady Správy železnic vidím, že se letos výrazněji rozevírají nůžky mezi tím, co bychom potřebovali dělat, a tím, co si stát může dovolit. Není to příjemné, ale je potřeba to říct otevřeně. Nestačí malovat tratě do mapy. Musíme si říct, co je priorita, co přinese největší užitek a jak to dlouhodobě zaplatíme.
Týká se to i vysokorychlostních tratí. Nezastavily se. Ale musíme k nim přistupovat realisticky. Klíčové budou hlavně projekty s mezinárodním přesahem a možností evropského spolufinancování. Pokud stavíme infrastrukturu na desítky let, nemá smysl ji projektovat krátkozrace.
Velké téma je také nákladní doprava. Pokud chceme dostat více nákladu ze silnic na koleje, nestačí o tom mluvit. Potřebujeme kapacitu, terminály, rozumnou regulaci a nové přechodové body do zahraničí - konkrétně do Německa a Rakouska.
U regionálních tratí říkám jasně, že jsem a vždy budu proti plošnému rušení, konzervaci a úředním snahám o omezení provozu. Je potřeba rozhodovat podle dat a skutečných potřeb lidí. A hlavně hledat příklady dobré praxe, mít otevřenou mysl a nebát se zcela nových přístupů. Někde dává smysl modernizace, jinde zavedení vlakotramvají anebo odvaha rozhýbat autonomní řešení. Úspěchy ze zahraniční osobně znám a na Správní radě SŽ je budu přinášet jako inspiraci pro management.
Česká železnice potřebuje ambici, ale také pořádek. Nejde slíbit všechno všem. Musíme nastavit jasné priority, stabilní financování a držet tempo. Jedině tak zůstane železnice páteří moderní dopravy v České republice.