Po letech účetních triků se rozpočet dopravy vrací k realitě
Státní rozpočet na letošní rok se schvaluje se schodkem 310 miliard korun. Číslo vyvolává emoce, ale dává smysl ve chvíli, kdy se podíváme na skutečný stav po předchozí vládě. Příjmy byly nadsazené, výdaje podhodnocené a v dopravě chyběly peníze i na stavby, které už běžely. Tehdejší ministr financí Zbyněk Stanjura buď pracoval s nereálnými čísly, nebo nezvládl řízení veřejných financí a Hnutí ANO teď tyto chyby napravuje a vrací rozpočet do reality.
Jedna z klíčových změn se týká dopravy. Rozpočet počítá s navýšením prostředků na dopravní infrastrukturu o 26 miliard korun. Ne proto, že bychom si vymýšleli nové projekty, ale proto, že v původním návrhu chyběly peníze i na stavby, které už stát schválil a rozjel. Na tento fakt jsme dlouhodobě upozorňovali nejen my, ale také odborníci i regiony.
Rozpočet minulé vlády byl nereálně hlavně proto, že některé výdaje jednoduše neobsahoval. Vznikla tak situace, kdy stát navenek mluvil o investicích, ale neměl zajištěné jejich financování. Politickou odpovědnost za tento stav nese i tehdejší ministr dopravy Martin Kupka, který sice o rekordních investicích rád mluvil, ale nedokázal pro ně v rozpočtu zajistit peníze. Výsledkem nebyla úspora, ale odložený problém s reálným rizikem zdržování staveb a dalšího prodražování.
Současný rozpočet tenhle rozpor řeší. Ano, schodek je vyšší než v původním návrhu minulé vlády. Rozdíl je ale v tom, že jde o rozpočet, který počítá s reálnými výdaji, ne s tím, že se „nějak dořeší během roku“. Peníze navíc míří především do infrastruktury, kde každé zpoždění znamená vyšší náklady v budoucnu.
Když se nestaví dnes, staví se zítra dráž. A stát, který si to nechce přiznat v rozpočtu, to nakonec zaplatí stejně – jen později a chaotičtěji. Tenhle rozpočet proto nevnímám jako rozpočet velkých vizí. Je to spíš návrat k základní věci: počítat s tím, co stát skutečně dělá a musí zaplatit. V dopravě to po letech papírových čísel působí jako nutná korekce reality.