Rotterdam ukazuje, že doprava musí fungovat jako jeden celek
Rotterdam je místem, kde je na první pohled vidět, jak velkou roli hraje vodní doprava v moderní logistice. Silnice, železnice a voda tu nesoupeří o prvenství – fungují jako propojený systém.
Některé věci je potřeba vidět na vlastní oči. Návštěva Rotterdamu mi znovu potvrdila, že doprava je jednou ze základních podmínek prosperity. Kdo mě zná, ví, že fandím všem jejím druhům – silniční, železniční i vodní dopravě. Právě vodní doprava je v Rotterdamu přirozenou součástí každodenního provozu.
Stačí se na chvíli zastavit u vody a sledovat lodě s kontejnery, které plynule míří dál do evropského vnitrozemí. Člověk si okamžitě uvědomí, že voda tu není romantickým doplňkem. Je běžnou součástí zásobování, průmyslu a každodenního života.
Rozměr Rotterdamu je mimořádný. Přístavní oblast se táhne přes 40 kilometrů a ročně odbaví přibližně 428 milionů tun nákladu. Vedle desítek tisíc námořních lodí ji každý rok využívá téměř 94 tisíc vnitrozemských plavidel. Tato čísla nejsou samoúčelná. Ukazují, co dokáže dlouhodobě budovaná infrastruktura, jasná strategie a dobré propojení jednotlivých druhů dopravy.
Debatu o dopravě podle mě příliš často stavíme jako spor: silnice, nebo železnice? Kamiony, nebo lodě? Takové dělení je ale falešné. Každý druh dopravy má jiné přednosti a funguje nejlépe tehdy, když na něj mohou ostatní plynule navázat.
Vodní doprava dokáže efektivně přepravovat velké objemy zboží. Železnice je klíčová pro pravidelné a kapacitní spojení na delší vzdálenosti. Silnice zůstávají nenahraditelné pro pružnou obsluhu území a poslední část cesty. Úspěšný dopravní systém proto nevzniká vítězstvím jednoho oboru nad ostatními, ale jejich chytrým propojením.
Česká republika samozřejmě není Nizozemsko a Rotterdam nelze jednoduše přenést k nám. Přesto je jeho fungování užitečnou inspirací. Především v tom, že dopravní infrastruktura potřebuje dlouhodobý plán, stabilní pravidla a rozhodování podle skutečného přínosu jednotlivých projektů.
Také u nás má smysl hledat místa, kde se mohou silnice, železnice a vodní cesty účelně doplňovat. Nejde o ideologii ani o soutěž o nejhezčí dopravní prostředek. Jde o spolehlivost, kapacitu, bezpečnost a rozumné náklady pro občany i firmy. A právě proto dlouhodobě podporuji splavnění Labe až do Pardubic.
Jsem rád, že první konkrétní krok - plavební stupeň Děčín má u naší současné koaliční vlády jasnou podporu. Konečně mizí falešná zelená ideologie a přichází zdravý rozum. Dalším krokem bude logicky splavnění stupně Přelouč a díky tomu se dostaneme po Labi až do Pardubic.
Právě Pardubice mají pro takové propojení přirozené předpoklady. Myšlenka Dopravního uzlu Pardubice (DUP) stojí na spojení významného železničního uzlu, kapacitních silnic, letiště a do budoucna také vodní dopravy na Labi. Samozřejmě nejde o to kopírovat Rotterdam v jeho rozměrech, ale inspirovat se některými funkčními principy: jednotlivé stavby a druhy dopravy plánovat jako jeden funkční celek, který pomáhá městu, regionu i místní ekonomice.
Pohled na čilý provoz v Rotterdamu mě v mém přesvědčení jen utvrdil: dobrá doprava je ta, která funguje jako celek. Každému druhu dopravy dejme prostor tam, kde může nabídnout nejlepší službu.
