Rozvolnění rozpočtových pravidel není bianko šek, ale logický krok správným směrem
Ministerstvo financí předpokládá, že v příštím roce bude v „optimistickém“ případě ve státním rozpočtu chybět 140 miliard korun. Navíc lze očekávat vyšší výdaje na sociální dávky dané ekonomickým vývojem. Celková částka tak může být mnohem větší. Pokud bychom tedy návrh zákona neschválili a museli bychom seškrtat státní výdaje alespoň o 150 miliard korun, nebo o tuto částku zvýšit daně. Osobně ani jednu z těchto možností nepovažuji za správnou volbu.
Naše vláda v posledních týdnech schvaluje jedno opatření za druhým, aby co nejvíce tlumila zdravotní a hospodářské následky této krize a pokud bychom se vydali „Kalouskovou“ cestou podobně jako u poslední krize a pouze škrtali ve státním rozpočtu, vyvolali bychom druhou recesi. Nepomohlo by to nikomu, lidem, firmám a nakonec ani veřejným financím.
Dokonce i Evropská komise si je toho vědoma a na konci března poprvé v historii umožnila dočasný odklon od střednědobých rozpočtových cílů členských zemí. Tímto krokem otevřela možnost zvládnutí letošní mimořádné situace a potenciálních budoucích následků. Evropská fiskální rada ve svém stanovisku z března letošního roku uvedla, že následky finanční krize před deseti lety byly charakterizovány hlubokými škrty ve veřejných investicích.
Vím, že spousta z Vás si říká, zda si vůbec můžeme dočasné rozvolnění pravidel dovolit. Vzhledem k celkové výši zadlužení veřejných financí, která klesla pod 31 % HDP a je jedna z nejnižších mezi vyspělými zeměmi, není důvod se domnívat, že by naše veřejné finance krátkodobý stimul ekonomiky neunesly. Kdy jindy využít léta přebytku veřejných financí a nízkého zadlužení než právě nyní při této bezprecedentní krizi?
Vzpomeňme si na období před deseti lety. S cestou z krize pomocí silné fiskální konsolidace máme jako země své negativní zkušenosti. Prošli jsme dluhovou recesí, nezaměstnanost narostla o 60 % a sociální tíseň obyvatel se prohloubila. Přesto zadlužení během vzpomínaných čtyř let vzrostlo o 17 %. Opravdu chceme jít stejnou cestou?
Ministryně financí Alena Schillerová správně uvedla, že v tomto případě by toto řešení bylo dokonce ještě bezohlednější k lidem a ekonomice této země. Tehdy totiž dosáhla výše konsolidace na úrovni státního rozpočtu 110 miliard korun za čtyři roky. Nyní by to muselo být 150 miliard korun za pouhý rok. Opravdu chceme přestat valorizovat důchody, začít šetřit na učitelích, lékařích či bezpečnostních složkách? Myslím si, že jeden nezdařený experiment už stačil. Poučme se a zvolme tentokrát jinou cestu.