Tisíce lidí na startu. Děti, rodiče, profíci i úplní začátečníci. A jedna společná věc – chuť se hýbat
Pardubický vinařský půlmaraton není jen závod. Je to den, kdy celé město žije sportem. A přesně tohle mám na té akci rád. Spojuje lidi napříč generacemi a připomíná jednu jednoduchou věc: pohyb není povinnost, ale příležitost.
Na jednom místě se potkají amatéři s elitními běžci. Jeden ze závodů je dokonce oficiální mistrovství republiky. A vedle toho běží děti s rodiči. Tohle je přesně ten moment, kdy slogan „Pardubice – město sportu“ není fráze, ale realita.
Já osobně tuhle akci podporuju dlouhodobě. A je úplně jedno, jestli jsou volby nebo ne. Každý rok dávám prvním šesti školám poukaz 5 000 korun na sportovní vybavení. Ze svého. Protože věřím, že to má smysl. Jsme sportovní rodina a vidím na vlastních dětech, jak moc tohle funguje.
A letos? Ráno jsem si dal lidový běh Vaňka Vaňhy na 2,7 km. Spolu s dětmi a rodiči. Výsledek? Rekordních 4 500 účastníků. Neskutečná atmosféra. A malá osobní radost navíc – vyhrála moje „domovská“ ZŠ Studánka, kam jsem chodil první roky školy. Přes 330 běžců. Klobouk dolů.
Na pořádný trénink mi práce moc času nedává. Takže jsem šel „jen“ desítku. Čas 1:00:01. Žádný rekord, ale důležité je, že člověk běží. A že ho to baví.
Velké poděkování patří pořadatelům. Zorganizovat takhle velkou akci není samozřejmost. A pokud váháte – nezačínejte hned půlmaratonem. Stačí malé kroky. Párkrát týdně se proběhnout, projít, zaplavat. Fakt to dává smysl. Vaše tělo vám to vrátí. A možná se příště potkáme na startu.
PS: Na sociálních sítích jsem zaznamenal i kritiku kvůli dopravním omezením. Chápu, že to není vždy komfortní, a právě proto prosím o trochu pochopení. Bavíme se o jednom dni v roce. Jednom dni, kdy si lidé mohou město užít jinak, nasát skvělou atmosféru a kdy Pardubice ukazují, že opravdu žijí sportem. A ano, je to i skvělá reklama pro celé město.
