Zachraňme nevyužívané lokálky. Tohle je nástroj, jak toho dosáhnout!

Možná jste četli, že jeden bulvární dopravní server přišel s informací, že Kolovratník chce rušit lokálky. Samozřejmě je to naprostý nesmysl a prachsprostá lež, jak už to u tohoto serveru bývá dobrým zvykem. Netajím se tím, že jsem železničář „tělem i duší“ a mrzí mě proto, že postupně dochází k zániku málo využívaných lokálek. Tvrdím, že je to ohromná škoda, kterou budeme v budoucnu jenom velmi složitě napravovat. Přišel jsem proto s řešením, které ohrožené regionální tratě ochrání před jejich zánikem.

Česko patří mezi světové železniční velmoci. Málokterý stát má tak rozsáhlou železniční síť jako máme právě my. S mírnou nadsázkou lze říct, že v Česku není místo, kam byste nedojeli vlakem. Díky bohaté železniční síti regionálních tratí je podstatná část měst a vesnic buď přímo napojena na železnici nebo se nachází v jejich relativní blízkosti. Možná i díky tomu patří železniční doprava mezi nejoblíbenější cestovní prostředky.

Když se ale říká A, má se říct i B. Je proto férové zmínit, že údržba takto rozsáhlé železniční sítě nás každoročně stojí ohromnou sumu peněz. Náklady na jejich údržbu se pohybují v řádu mnoha milionů korun, a to i u tratí, které jsou zřídkakdy využívány. Správa železnic ovšem jako správný hospodář musí s našimi penězi nakládat efektivně a musí také zvažovat smysluplnost každé vynaložené koruny. A právě zde je kámen úrazu, který tak trochu nepřeje regionálním tratím…

Bohužel současná zákonná úprava zná pouze stav, kdy železniční trať zjednodušeně buď je, nebo není. Neexistuje nic mezi těmito dvěma stavy. U málo využívaných tratí tak Správě železnic bohužel nezbývá nic jiného, než je zrušit. Je to ohromná škoda. Jestliže není v současnosti využívána, neznamená to přeci, že za pár let nebude situace zcela opačná. Řekněme si však na rovinu, že obnovit zrušenou trať je prakticky neproveditelné…

Tento mechanismus by se ovšem už brzy mohl změnit. Jak? Přicházím s řešením v podobě tzv. institutu „konzervace dráhy“. Ve stručnosti se jedná o jakýsi mezistupeň, díky kterému by nedošlo ke zrušení tratě, ale jak již napovídá název pouze k jejímu zakonzervování. Pokud by se situace v budoucnu změnila, šlo by ji rychle a především levně obnovit.

Limitem pro využití tohoto institutu bude úhrn vlakových spojů za jeden rok. Pokud by jejich počet klesl pod tři sta (tedy v průměru ani ne jeden spoj za den), pak by Správa železnic mohla začít uvažovat o zakonzervování takovéto tratě. Jsem si však velmi dobře vědom toho, že se jedná o extrémně citlivou záležitost zejména pro obyvatele přilehlých obcí. Abychom tak posílili ochranu obcí, umožníme jim získat postavení účastníka řízení týkající se konzervace trati.

Konzervace málo využívaných tratí je skutečně posledním krokem, ke kterému bychom se měli uchýlit až v krajním případě. Věřím, že pokud všichni aktéři budou mít skutečně zájem na zachování jejího provozu, pak se řešení najde. Dovedu si představit, že například jednotlivé kraje se rády zapojí do financování těchto tratí. Budu moc rád, když mi napíšete své nápady a také názor, zda se jedná o správné řešení. Prosím, napište mi na můj email poslanec@martinkolovratnik.cz. Jestli Vás zajímá, jak situaci řeší naši kolegové v Rakousku nebo v Německu, přečtěte si tento článek.